Česká republika je státní entitou, která se objevila na politické mapě světa nedávno, v roce 1993. Do té doby se Československo podílelo na politice - unijním stavu Čechů a Slováků, který vznikl v roce 1918 na útvarech krachované rakousko-uherské říše.
Nicméně, i přes mladý věk, politická historie země má hluboké kořeny. Systém vlády v České republice a na Slovensku se vždy vyznačoval touhou po demokratizaci a pluralismu. Toto bylo opakovaně potvrzeno v náročných letech existence prvního československého státu, na němž je založen moderní systém vlády a správy České republiky a Slovenska. Současný stav prezidenta České republiky je hodně. Český model rozdělení moci mezi různými odvětvími vlády může sloužit jako model demokraticky budované společnosti.
Období politické historie České republiky a Slovenska
Do roku 1918 byli Češi v roli vazalů, byli v politické a ekonomické závislosti na císařských úřadech. Rakousko-Uhersko, Patch říše, který bojoval v spojenectví s Německem na frontách první světové války, utrpěl vážnou porážku a ztratil svou schopnost řídit odstředivé procesy, které se zintenzivnily v závěrečných fázích vojenského konfliktu. Nejdříve dne 17. října 1918 Maďarsko vyhlásilo odstoupení z Rakouska a Uherska a deset dní později, 28. října, Češi a Slováci prohlásili vznik svého sjednoceného státu - Československa. Stojí za sebou dlouhé období vlády rakouského domu Habsburků na Moravě a v Čechách. Češi a Slováci se vydali na cestu nezávislého rozvoje a rychle ukázali světu, že oni sami jsou plně schopni vytvořit silný a politicky stabilní stát.
Země dostala brzy svou ústavu, podle níž se prezident Československa stal oficiálním hlavou státu. Instituce státního systému vlády jsou úzce spjaty s historickými obdobími, které země zažila v různých letech. V nové historii České republiky a Slovenska je obvyklé vymezit několik významných období, z nichž každá byla charakterizována zvláštnostmi politického světového řádu. V různých stadiích moci byli někteří jednotlivci, kteří zanechali jisté vzpomínky v historii obou zemí.
Následující období lze rozlišovat v historii prezidentské moci této země:
- První republika (1918-1938);
- Druhá republika (1938-1939);
- Třetí Československá republika (1945-1948);
- Československá republika (1948-1960);
- Československá socialistická republika (1960-1990).
Období od roku 1939 do roku 1945 stojí v dějinách zemí, kdy byla Česká republika vyhlášena německým protektorátem České republiky a Moravy, a Slovensko se stalo spojeneckým německým loutkovým státem. Přes okupaci země byla moc v rukou prezidenta státu.
Neméně zajímavé je i post-sovětské období, čas krachu Československa do dvou samostatných států, ČR a Slovenska, který skončil v roce 1993 s vytvořením dvou nezávislých států. Každá z nově vytvořených zemí obdržela prezidenta, vlastní parlament a vládu.
Pokud by nová historie Československa byla politicky úzce spjata s procesy na evropském kontinentu v letech 1918-1989, pak se Nová historie od roku 1993 stala obdobím politické nezávislosti České republiky a Slovenska.
Prezidenti Československa během první republiky, 1918-1938
Instituce předsednictví v Československu se začala utvářet už v první světové válce. Hnutí Čechů a Slováků za svou svrchovanost nad českými a slovenskými zeměmi vedl Tomáš Masaryk. V zahraničí se podařilo získat podporu států států, které podporovaly myšlenku vzniku československého státu po ukončení nepřátelských akcí.
Zbraně na frontách první světové války ještě nezhasly a již 14. října Češi a Slováci vytvořili prozatímní vládu v emigraci. V listopadu byl Československý národní výbor na úkor poslanců z českých zemí přeměněn na revoluční Národní shromáždění, prototyp prvního československého parlamentu. Přes poměrně rychlé politické události získalo Československo status nezávislého státu teprve počátkem dvacátých let. Předcházelo tomu, že československý parlament přijal 29. února 1920 Ústavní chartu, podle níž se země České republiky a Slovenska staly Československou republikou s parlamentní formou vlády. Zároveň byl prezident zvolen členy národního shromáždění na dobu sedmi let.
Reprezentativní funkce byly přiděleny předsedovi země, zatímco veškerá výkonná moc byla soustředěna v rukou vlády. S využitím obrovské politické váhy a autority politických sil v Československu je Tomáš Masaryk zvolen do předsednictví. První prezident Československa je politická dlouhá játra. Po převzetí prezidenta v roce 1920 zůstal Masárik vedoucím státu až do roku 1935, kdy byl nucen odstoupit ze zdravotních důvodů. Pod ním se změnilo devět vlád a premiérů. Jeden z premiérů v letech Masaryka byl Edwardem Benesem, dalším prezidentem země.
Změna hlavy států nastala v roce 1935. Eduard Beneš, který předtím zastával funkci ministra zahraničí, byl zvolen druhým prezidentem Československa. Je třeba poznamenat, že v letech panování Masaryka a Beneše došlo v Československu k významným reformám, které se dotýkaly společenského a společenského života země. Nejen politické strany a hnutí, ale i tiskové orgány, které obsadily dominantní místo v občanské společnosti pod prvních československých prezidentů, získaly velké práva. Cíle a cíle stanovené Masarikem a Beneshem se většinou shodovaly s názorem parlamentní většiny, která se soustředila na vytvoření multiparticipovaného a liberálně smýšlejícího systému v zemi.
Hlavy států v dramatickém období československé historie
Jednotný a logický vývoj československého státu byl přerušený v roce 1938, kdy se nezávislost země stala předmětem vyjednávání mezi Německem na jedné straně a Francií a Velkou Británií na straně druhé. Byla ohrožena nezávislost československého státu, která byla zničena Mnichovskou dohodou z roku 1938. Při absenci představitelů ústřední vlády vedoucí politické činitele rozhodli o osudu Československa a vzdali se jeho Hitlerovým politickým ambicím.
S přihlédnutím k mírovým řešením teritoriálních a politických tvrzení Třetí říše se předseda Benes udělal bezprecedentní krok - rozhodl se převést Sudetenland do Německa. Následně byl tento krok druhého prezidenta zpochybněn, ale v této situaci nebyla žádná další cesta z politické slepé uličky. Týden po zahájení okupace sudetských zemí německými vojsky odstoupil prezident Beneš. První Československá republika byla likvidována a na jejím místě vznikla druhá republika, která existovala až do 15. března 1939. Emil Gaha se v tomto období stává hnutím státu. Československo za toto období ztratilo nejen Polsku, ale také část Cieszynského Slezska, které bylo přemístěno do Polska. Slovenské město Košice odešlo do Maďarska. Československo bylo tedy rozštěpeno sousedními státy.
V budoucnu byl osudu československého státu rozhodnut záměrným rozhodnutím Hitlera, který z bývalé sjednocené země vytvořil dvě samostatné státní útvary - protektorát Čech a Moravy a formálně nezávislý slovenský stát. V čele protektorátu byl stát prezident Emil Gah, který dříve zastával nejvyšší státní post v druhé republice. Navzdory skutečnosti, že prezidentská funkce měla určité práva a pravomoci, byla v té době veškerá nejvyšší moc v České republice v rukou Ochránce Reichu. Vyhlášky, rozhodnutí a usnesení protektora Reichu měly sílu zákonů. Kromě toho měl německý ochránce právo vetovat veškerá rozhodnutí učiněná z hlediska řízení země.
V květnu 1945, po osvobození sovětských vojsk české metropoli, Praha, skončilo temné a smutné období českých dějin. Země se vydala cestou demokratického znovuzrození a politicky se zaměřila na sovětský blok.
Českoslovenští prezidenti během třetí republiky
Již v březnu 1945 se z podnětu Národního výboru pro osvobození Československa komunisté a emigrantská vláda dohodli na společných akcích všech politických sil v Československu. Hlavním účelem této schůzky bylo vytvoření nezávislého státu Čechů a Slováků po válce.
Po osvobození Kosic sovětskými vojsky v dubnu 1945 vytvořil prezident v exilu Edward Benes první vládu Národní fronty. Druhý den po kapitulaci Německa bylo ohlášeno obnovení Československa v rámci hranic 1920. Ústava země, přijatá také v roce 1920, vstoupila v platnost.
Ve vážné atmosféře se Benes vrátil do Prahy 16. května a Národní shromáždění 8. října potvrdilo legitimitu Benešových prezidentských pravomocí. O rok později zvolí nové složení československého parlamentu Edwarda Benese k předsednictví Československé republiky.
Navzdory návratu předválečného vládního systému do země je charakteristickým znakem třetí republiky ostrý politický boj mezi podporovateli demokratické cesty rozvoje a komunisty. Ten s podporou sovětských okupačních sil vyzýval k nastolení demokracie. Komunisté s číselnou většinou v Národním shromáždění dostali k dispozici místo předsedy vlády, kterého obsadil československý komunista Klement Gottwald. O dva roky později se země dostává do akutní politické krize, kterou komunisté iniciovali a inspirovali z Moskvy. V roce 1948 přijala země novou ústavu. Benesch rezignuje na protest proti politickému tlaku. Klement Gottwald se stal třetím prezidentem Československé republiky.
S příchodem prezidenta Clemena Gottwalda v Československu vzniká prokomunistický režim typický pro všechny poválečné východoevropské země. Formálně má země demokraticky zvolený parlament, legitimně zvolenou vládu a prezidenta. Ve skutečnosti je veškerá skutečná moc až do roku 1953 v rukou sovětské vojenské správy a komunistické strany ČSSR.
Až do roku 1960, kdy došlo k změnám stávajícího Zákona, existovaly v zemi dva prezidenti. Po smrti Klementa Gottwalda se národní shromáždění zvolilo v roce 1953 na místo prezidenta Antonína Zapototského. O čtyři roky později však Antonín Novotný, který spojil funkci prezidenta Československé republiky s funkcí prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa, se stal hlavou státu.
Roky předsednictví Novotného se shodovaly s nejdramatičtějšími událostmi poválečné historie Československa, které se ve světových dějinách nazývaly Pražské jaro.
Nová stránka v historii Československé republiky a jejích prezidentů
Počátkem šedesátých let vstoupilo Československo do období dlouhotrvající ekonomické a politické krize způsobené neúspěšnou správou prokomunistické vlády. Prezident Československa, který oznámil dokončení výstavby socialismu v zemi, vyvolal změnu jména státu. Nyní se na politické mapě Československa objevila Československá socialistická republika.
Antonín Novotný se snažil bojovat proti negativním jevům v politickém systému země, ale rozhodujícím hlasem byl Alexander Dubček, který zastával funkci prvního tajemníka ÚV KSČ. V té době se českoslovenští komunisté snažili dostat z vlivu CPSU a zahájili reformu sociálního, sociálního a politického plánu.
Zásah Moskvy vedl k vzniku revoluční situace, kdy občanská společnost přišla z poslušnosti. Výsledkem revolučních událostí v Praze v první polovině roku 1968 bylo zavedení vojsk z zemí Varšavské smlouvy do Československa, které dokázaly potlačit protivládní a protikomunistické projevy. Tato akce se nazvala "Operace Dunaj".
V obtížné politické situaci Antonín Novotný ztratil kontrolu. Jako prezidenta Československa byl nahrazen Ludwigem Svobodou, přední vojákem a účastníkem druhé světové války. Nový prezident nastoupil do funkce 30. března 1968.
V roce 1969 došlo k významným změnám v ústavě země, která účinně rozdělila zemi na dvě autonomní veřejné subjekty - ČR a Slovensko.
Místo Československa se Československo objevilo na politické mapě - Československé socialistické republice. Hlava státu zůstala prezidentem Československa, ale zákonodárná moc přešla do rukou autonomních parlamentů - českých a slovenských. V tomto stavu existovala země až do roku 1990, kdy byl k zkratce přidán dopis "F". Československo se stalo federálním státem v České a Slovenské republice.
Do roku 1975 zůstal Ludwig Svoboda hnutím státu. Ke konci svého prezidentského funkčního období se Svoboda prakticky stáhla z výkonu svých pravomocí. Parlament země schválil změny Ústavy, které umožnily v podobné situaci zvolit nového prezidenta. Dalším hlavou státu byl Gustav Husák, který je také generálním tajemníkem HRC. V zemi vznikla období politické stagnace, podobně jako v době, kdy se SSSR ocitl za vlády Leonida Brežněva. Po dobu 14 let byla země v moci komunistů, zaměřená na politiky KSSS a zahraniční politiky Sovětského svazu.
Česká republika a její přední představitelé
Československo bylo také ovlivněno politickými událostmi z konce 80. let, které zamaskovaly Sovětský svaz a celý socialistický tábor. Země byla jednou z prvních, která se vymanila z politického vlivu CPSU, navíc sametová revoluce roku 1989 ukončila komunistický režim. Poprvé po mnoha letech komunistického předsednictví země vedla osoba, která předložila svou kandidaturu na vlně sociálních a sociálních změn. V roce 1989 parlament země volí hlava státu Václava Havla, který se stal zároveň posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky.
Po tom, co současní politici nedokázali udržet jeden československý stát, začalo v historii České republiky a Slovenska nové období. Vzhledem k tomu, že po dobu dalších čtyř let existovala setrvačnost, 1. ledna 1993 se Československo ponořilo do zapomnění. V důsledku pokojného rozpoutání vznikly dva samostatné subjekty mezinárodního práva - Česká republika a Slovenská republika - ze sjednoceného státu. Pravomoci hlavy státu jsou určovány reprezentačními funkcemi, ale prezidentovi je přiděleno řada základních funkcí státu, včetně funkce vrchního velitele ozbrojených sil České republiky.
Prvním prezidentem nové České republiky byl stejný Václav Havel, který jednomyslně triumfoval 2. února 1993 a byl zvolen Senátem a Poslaneckou sněmovnou. V budoucnu se mu podařilo znovuzvolení na druhé funkční období prezidenta, čímž se stalo prvním vedoucím státu, který zůstal jako prezident po dva po sobě jdoucí termíny. Celkově byl první prezident České republiky u moci 10 let - od roku 1993 do roku 2003.
Od prvních dnů svého zvolení do funkce předsedy České republiky vydává vyhlášku, že rezidencí českých prezidentů je Pražský hrad. V tomto historickém centru Prahy se nachází administrativa prezidenta a všechny služby sloužící kanceláři současného státu.
Od roku 2013 se volba hlavy státu uskutečňuje prostřednictvím přímých prezidentských voleb. Срок полномочий действующего президента ограничивается пятью годами.
В новейшей истории Чешской Республики оставили свой след следующие президенты:
- Вацлав Клаус, ставший главой Республики в марте 2003 и остававшийся на посту президента до 7 марта 2013 года, два срока подряд;
- Милош Земан, действующий президент Республики.
Следует отметить, что президенты Чешской Республики по нынешней конституции являются формальным главой государства. Вся полнота исполнительной власти в стране сосредоточена в руках правительства Чешской Республики и действующего премьер-министра.
В 2013 году Милош Земан впервые в истории страны был избран в результате всенародного прямого голосования. После очередных президентских выборов 2018 года продолжает оставаться в должности главы государства.
