Po zhroucení SSSR se Spojené státy pokusily o roli "světového policisty". Ve skutečnosti byla americká hegemonie založena po celém světě a těžké časy přicházejí pro státy, které jsou opozice vůči Spojeným státům. Nejdůležitější v tomto ohledu je osud Iráku a jeho vůdce - Saddáma Husajna.
Prehistorie konfliktu v Iráku a jeho příčiny
Po operaci Pouštní bouře byla do Iráku zaslána zvláštní komise OSN. Jeho cílem bylo sledovat odstraňování zbraní hromadného ničení a zastavení výroby chemických zbraní. Práce této komise trvala přibližně 7 let, ale již v roce 1998 iracká strana oznámila ukončení spolupráce s Komisí.
Také po porážce Iráku byly v roce 1991 vytvořeny zóny v severní a jižní části země, jejichž vzhled byl zakázán irackému letectví. Patrolování zde bylo prováděno britskými a americkými letadly. Nicméně nebylo zde vše hladké. Irácká vzdušná obrana, po sérii incidentů v roce 1998 a také po operaci "Desert Fox" vedená Američany, začala pravidelně bombardovat cizí vojenské letadla v oblastech bez výbuchu. Do konce devadesátých let se situace kolem Iráku opět začala zhoršovat.
S volbami ve Spojených státech k předsednictví George W. Bushe se zintenzivnila proti irácká rétorika v americké společnosti. Velké úsilí bylo vynaloženo na vytvoření obrazu irácké agresivní země, která představuje hrozbu pro celý svět. Současně začala příprava plánu invaze do Iráku.
Události z 11. září 2001 přinutily americké vedení k tomu, aby se nejprve podíval na Afghánistán, který byl do roku 2001 téměř zcela pod vládou Talibanu. Operace v Afghánistánu začala na podzim roku 2001 a v příštím roce byl hnutí poražen. Poté byl Irak opět v centru událostí.
Již od počátku roku 2002 Spojené státy požadovaly, aby Irák obnovil spolupráci s Komisí OSN pro kontrolu chemických zbraní a zbraní hromadného ničení. Saddám Husajn odmítl a tvrdil, že v Iráku nejsou takové zbraně. Toto odmítnutí přinutilo Spojené státy a několik členských států NATO k uložení sankcí vůči Iráku. Nakonec, v listopadu 2002, byl Irák pod rostoucím tlakem nucen učinit provizi na území Iráku. Komise OSN současně uvedla, že nebyly nalezeny žádné stopy zbraní hromadného ničení, ani obnovení její výroby.
Přesto americké vedení už zvolilo cestu války a agresivně ji sledovalo. S záviděníhodnou periodicitou byly předvedeny svazky o Iráku s vazbami na al-Káidu, výrobu chemických zbraní a přípravu teroristických útoků ve Spojených státech. Řada těchto poplatků však nemohla být prokázána.
Mezitím byly přípravy na invazi do Iráku v plném proudu. Byla vytvořena mezinárodní proti-irácká koalice, která zahrnovala Spojené státy, Velkou Británii, Austrálii a Polsko. Vojáci těchto států měli provést bleskovou operaci proti Iráku, svrhnout Saddáma Husajna a vytvořit novou "demokratickou" vládu v zemi. Operace se nazývala "Irácká svoboda".
K útoku do Iráku vzniklo silné seskupení koaličních sil, které zahrnovalo 5 amerických divizí (mezi nimi jeden tank, jednu pěchotu, jednu leteckou a dvě námořní divize) a jednu britskou tankovou divizi. Tyto jednotky byly soustředěny v Kuvajtu, který se stal odrazovým můstkem pro invazi do Iráku.
Zahájení války v Iráku (březen - květen 2003)
Při úsvitu 20. března 2003 napadly proti Iraku koalice vojáků v Iráku a jejich letadla bombardovala hlavní města v zemi. Současně americké vedení odmítlo myšlenku masivního leteckého výcviku, jako v roce 1991, a rozhodlo se, že od prvního dne provede pozemní invazi. To bylo částečně způsobeno skutečností, že George W. Bush potřeboval co nejrychleji svrhnout irackého vůdce a vyhlásit v Iráku vítězství, aby získal vlastní hodnocení, a aby vyloučil jakoukoli možnost, že by Irák použil zbraně hromadného ničení a tak zpochybňováno).
23 iráckých divizí prakticky neprovádělo bojové operace a omezovalo se pouze na místní střediska odporu ve městech. Současně byly bitvy v osadách zpožděny až na dva týdny, což mírně snižovalo rychlost postupu. Koaliční vojáci se však v podstatě dostali do vnitrozemí poměrně rychle, přestože utrpěli velmi nešťastné ztráty. Irácké letectví také nesouhlasilo se spojeneckými silami, které jim umožnily v prvních dnech získat a pevně držet vzdušnou nadřazenost.
Od prvních dnů se vosky anti-irácké koalice podařilo vylepšit 300 a na některých místech 400 km a přiblížily se k centrálním regionům země. Zde se útoky začaly rozcházet: britští vojáci se pohybovali ve směru na Basru a USA - v Bagdádu, zatímco přebírali města jako Najaf a Karbala. Již před 8. dubnem byly v důsledku dvou týdnů bojů tato města přijata koaličními jednotkami a zcela vyčištěna.
Za zmínku stojí velmi pozoruhodná epizoda odporu iráckých vojsk, která se konala 7. dubna 2003. V tuto chvíli byl příkaz 2. brigády 3. pěší divize USA zničen stávkou z iráckého taktického raketového systému. Současně utrpěli Američané značné ztráty, a to jak u lidí, tak i v oblasti technologií. Tato epizoda však nemohla ovlivnit celkový průběh války, který byl od prvních dnů v podstatě ztracen pro irackou stranu.
9. dubna 2003 americké jednotky obsadily hlavní město Iráku, Bagdad, bez boje. Rámy se zničením sochy Saddáma Husajna v Bagdádu prošly celým světem a staly se v podstatě symbolem kolapsu moci irackého vůdce. Saddám Husajn se však podařilo uniknout.
Po zachycení Bagdádu se americké armády ponořily na sever, kde do 15. dubna obsadily poslední iráckou osadu - město Tikrit. Tak aktivní fáze války v Iráku trvala méně než jeden měsíc. 1. května 2003 americký prezident George W. Bush vyhlásil vítězství ve válce v Iráku.
Ztráta koaličních jednotek v tomto období činila zhruba 200 mrtvých a 1600 zraněných, asi 250 jednotek obrněných vozidel a asi 50 letadel. Podle amerických zdrojů ztráta irackých vojsk činí zhruba 9 tisíc zabitých, 7 tisíc vězňů a 1 600 obrněných vozidel. Vyšší irácké oběti se vysvětlují rozdílem ve výcviku amerických a iráckých vojsk, neochotou iráckého vedení bojovat a absencí nějakého organizovaného odporu irácké armády.
Guerillová fáze války v Iráku (2003 - 2010)
Válka přinesla do Iráku nejen svržení Saddáma Husajna, ale i chaos. Energetické vakuum vytvořené invazí vedlo k velkým bouřlivým rabováním, rabování a násilí. Situaci zhoršily teroristické útoky, které se začaly dělat se záviděníhodnou pravidelností ve velkých městech země.
Aby se zabránilo vojenským ztrátám a ztrátám civilního obyvatelstva, koaliční síly začaly tvořit policejní síly, které měly sestávat z Iráčanů. Vytvoření takových útvarů začalo již v polovině dubna 2003 a v létě bylo území Iráku rozděleno do tří okupačních zón. Severní část země a oblast kolem Bagdádu byly pod kontrolou amerických vojsk. Jižní část země spolu s městem Basra byla řízena britskými vojsky. Území Iráku na jihu od Bagdádu a severně od Basry bylo pod kontrolou konsolidačního oddělení koalice, do níž patřily oddíly ze Španělska, Polska, Ukrajiny a dalších zemí.
Navzdory přijatým opatřením však v Iráku vyvstávala partizánská válka. V tomto případě rebeli praktikovali nejen výbuchy automobilů a improvizovaných bomb v ulicích, ale také ostřelování vojáků mezinárodní koalice nejen z ručních palných zbraní, ale také z malty, těžby silnic, únosů a popravy koaličních vojáků. Tyto akce přinutily americké velitelství již v červnu 2003 provést operaci "Stíhání na poloostrově", zaměřené na zničení povstání, které vzniklo v Iráku.
Mezi důležitými událostmi válečné války v Iráku patří kromě mnoha povstalců a teroristických útoků i mimořádné místo zachycení svrhnutého prezidenta Saddáma Husajna. Byl objeven v suterénu vesnického domu 15 km od rodného města Tikrit 13. prosince 2003. V říjnu byl Saddám Husajn předveden před soud, který ho odsoudil k smrti - trest, který dočasně znovu povolil okupační správa Iráku. 30. prosince 2006 byla věta provedena.
Přes řadu úspěchů koaličních sil, operace proti partyzánům jim nedovolily zásadně vyřešit svůj problém. V období od roku 2003 do roku 2010. povstání v Iráku se stalo, ne-li častým výskytem, přesně a ne neobvykle. V roce 2010 byla americká vojska z Iráku stažena, a oficiálně tuto válku oficiálně ukončila pro Spojené státy. Nicméně zbývající americké instruktory v zemi nadále bojovaly a v důsledku toho americká vojska nadále trpěla ztrátami.
Do roku 2014 ztráty mezinárodních koaličních jednotek podle amerických údajů ztratily asi 4 800 lidí. Není možné vypočítat ztráty partyzánů, ale lze s jistotou říci, že počet koaličních ztrát přesahuje několikrát. Ztráty civilního obyvatelstva v Iráku jsou stovky tisíc lidí, ne-li milionů lidí.
Výsledky a důsledky války v Iráku
Od roku 2014 je území na západě Iráku kontrolováno samozvaným islámským státem Irák a Levant (tzv. ISIL). Zároveň byla zachycena jedna z největších iráckých měst Mosul. Situace v zemi je stále obtížná, ale přesto stabilní.
Irák je dnes spojenec Spojených států v regionu a bojuje proti ISIS. V říjnu 2018 byla tedy zahájena operace, jejímž cílem je osvobodit Mosul a zcela vyčistit území od radikálních islamistů. Tato operace je však stále probíhající (červenec 2018) a není zde žádný konec.
Z dnešního pohledu lze jistě říci, že invaze mezinárodních koaličních sil do Iráku vedla více k destabilizaci státu než k pozitivním změnám. V důsledku toho mnoho civilistů zemřelo a bylo zraněno a miliony lidí ztratily své domovy. Současně pokračuje humanitární katastrofa, jejíž důsledky ještě nejsou zcela viditelné.
Také z velké části kvůli této válce vzniká ISIS. Pokud by Saddám Husajn pokračoval ve své vládě v Iráku, pravděpodobně radikálně ukončil vytvoření radikálních islamistických skupin na západě země, čímž by zničil islámský stát.
Existuje mnoho monografií o válce v Iráku, ale lze s jistotou říci, že invaze amerických vojáků a jejich spojenců v Iráku otevřela pouze novou, krvavou a opravdu strašlivou stránku v historii Středního východu, která bude brzy uzavřena. Nicméně, co se stane příště, to řekne.
