Vozík ZIS-151 je prvním vozidlem pro domácí vozy s pohonem všech kol. Za účelem zlepšení jízdního výkonu je vozidlo vybaveno třemi hnacími nápravami. ZiS-151 byl vyvíjen jako náhrada za americké nákladní automobily Studebaker a Chevrolet, které představovaly hlavní flotilu sovětských ozbrojených sil a národního hospodářství.
Sériová výroba a modifikace
Začátek projektu pracoval na vytvoření domácího terénního náklaďáku, který byl schopen nahradit pozemní a trofejní vozy v armádě av národním hospodářství, a byl položen bezprostředně po skončení druhé světové války. První dva prototypy ZIS-151-1 a ZIS-151-2 byly již připraveny v roce 1946. Po dlouhém pochodovém testu, který proběhl po celý rok 1947, bylo vozidlo pod značkou ZiS-151 doporučeno pro sériovou výrobu.
Místo výroby budoucího automobilu bylo vybráno Moskva Automobile Plant them. Stalin, současný ZIL.
Sériová výroba probíhala od roku 1948 do roku 1958. Celkově bylo z továrny shromážděno 194 559 vozů v různých modifikacích.
Technické parametry vozíku ZIS-151
- Hmotnost bez nákladu - 5,58 tuny
- Délka - 6,93 m, šířka - 2,32 m, výška - 2,16 m, světlá výška - 260 mm.
- Formula kol je 6 × 6.
- Motor 6-válcový benzín.
- Výkon - 92 koní
- Celková nosnost - 4500 kg.
- Spotřeba paliva na 100 km - 42 l.
- Maximální rychlost na dálnici - 55-60 km / h.
Vozík ZiS-151 sloužil jako technická základna pro vytvoření celé rodiny bojových vozidel. Na platformě ZIS-151 vyráběly MLRS BM-13-16 a BM-14-16. Jedním z nejúčinnějších technických řešení bylo uvolnění prvního domácího obrněného personálu BTR-152, sestaveného na základě podvozku vozidla ZiS-151. Stroj se nepřipojoval přímo k nepřátelství. ZIS-151 byl používán jako vozidlo sovětské armády motorizované pušky během maďarských událostí z roku 1956 a se zavedením sovětských vojenských jednotek v Československu v roce 1968.
Fotoaparát
