Bojové vozidlo BM-14-17M se stalo nástupcem slavných raketových odpalovačů Velké vlastenecké války. Produkt byl vyvinut koncem 40. let, aby nahradil zastaralý systém BM salvo na platformě vozů ZIS-6 a amerických vozů Studebaker. Hlavní práce na vytvoření nového bojového vozidla BM-14-17M byla dokončena v roce 1952, po které byla zbraň pověřena sovětskou armádou. V padesátých letech minulého století bylo dokončeno vytvoření poslední modifikace MLRS, přizpůsobené automobilové platformě GAZ-66. Poslední úprava v roce 1958 byla přijata sovětskou armádou. Index GRAU - 8U36M
Sériová výroba byla provedena až do roku 1960, po níž byl nahrazen systém MS-21 na platformě Ural.
Taktické a technické údaje bojového vozidla BM-14-17M
- Bojové použití: vojenské konflikty druhé poloviny XX. Století.
- Výpočet - 7 osob.
- Bojová hmotnost - 5,83 tuny
- Délka - 5,65 m, šířka - 2,34 m, výška - 2,44 m, světlá výška - 315 mm.
- Počet vodítek - 17 ks.
- Hmotnost střely - 39,6 kg.
- Nekontrolovatelný raketový kalibr - 140,3 mm.
- Úhel vodorovného vedení je 70 stupňů.
- Úhel vertikálního vedení je od 0 do +50 stupňů.
- Doba plného salva - 10 sec.
- Maximální dosah střelby je 9,8 km.
- Podvozek: GAZ-66.
- Maximální rychlost je 90 km / h.
- Výkonová rezerva - 980 km.
- Doba přechodu z cest do boje: 2 min.
Kromě sovětské armády byl BM-14-17M dopravován do zemí Afriky, Středního východu a Asie. Většina nových technologií byla dodána do Egypta, do Sýrie a do Etiopie, kde vozy tvořily páteř dělostřeleckých stávkových skupin. Stroj se opakovaně účastnil arabsko-izraelských konfliktů, vojenských operací v Angole a v Mozambiku.
Fotoaparát
