Období 1996-1999 v Čečensku je charakterizováno postupnou a hlubokou kriminalizací společnosti, což vedlo k určité destabilizaci jižních hranic Ruska. Únosy, výbuchy a obchodování s drogami vzkvétaly a nebylo vždy možné bojovat s nimi, zvláště když čečenští bandité působili "na cestě". Současně ruské vedení opakovaně apelovalo na A. Maschadova s návrhem na pomoc v boji proti organizovanému zločinu, ale obdržel bezvýhradné odmítnutí. Nový extrémistický trend v Čečensku - wahhábismus - se rychle šíří v podmínkách nezaměstnanosti a sociálního napětí, ačkoli byly autority samozvané republiky považovány za zakázané. Situace v regionu se zahřívá.
Vyvrcholením tohoto procesu byla invaze čečenských militantů pod velením Šaše Basajeva a Khattaba na území Ruska v Dagestanu v srpnu 1999. Současně gangsteři počítali s podporou místních wahhábí, díky čemuž měl odmítnout Dagestan z Ruska a vytvořit tak emirát severního Kavkazu.
Začátek druhé čečenské války
Velitelé polní však brutálně špatně vypočítali a ruská armáda už nebyla stejná před 3 lety. Stíhači se téměř okamžitě ocitli v dlouhotrvajícím boji podél čečensko-dagestánské hranice - v horských a zalesněných oblastech. A jestliže časnější separatisty byly často "zachráněny" horami, nyní neměly výhody. Nádeje militantů na širokou podporu obyvatel Dagestánu nebyly opodstatněné - naopak, vetřelci dostali nejhorší odpor. V důsledku útoků v Dagestánu byly v srpnu čečenské gangy kompletně zaklepány zpět na území Ičkerie, relativní klid na několik týdnů.
Již v první polovině září 1999 hromují výbuchy obytných budov v Moskvě, Volgodonsku a Buynaksku - a stopy teroristických útoků vedly k Čečensku. Tyto události ukončily možnost mírového dialogu mezi Ruskem a Ichkerií.
Maskhadovská vláda oficiálně odsoudila činy bojovníků, ale ve skutečnosti to nic takového nepomohlo. S ohledem na to dne 23. září prezident Ruské federace B. Jelcin podepsal vyhlášku "o opatřeních ke zvýšení účinnosti protiteroristických operací v oblasti severního Kavkazu v Ruské federaci", podle něhož bylo nutné vytvořit společnou skupinu sil a zahájit zničení gangů a teroristických základen v republice. Ve stejný den bombardoval ruské letectvo Grozny a o týden později vojsko vstoupilo do republiky.
Během bojů v povstalecké republice na podzim roku 1999 se výrazně zvýšila dovednost ruské armády. Jednotky, které kombinují různé taktiky (např. Přitahovaly militanty do minových polí) a manévry, dokázaly v listopadu až prosinci částečně zničit a tlačit čečenské gangy do Grozny. Nicméně, ruské vedení nemělo v úmyslu bouřit město, jak ohlásil velitel východní skupiny ruských vojsk G. Troshev.
Mezitím se čečenská strana podívala na internacionalizaci konfliktu, přilákala mojahedy, instruktory a kapitál z dalekého i blízkého okolí a především z arabských zemí. Hlavním, ale nikoliv jediným důvodem jejich zájmu byl samozřejmě olej. Mír na severním Kavkaze by umožnil ruské straně dosáhnout dobrého zisku z využívání kaspických polí, což by bylo pro arabské země nevýhodné. Dalším důvodem lze nazvat módou radikalizace islámu, která pak začala překonávat země Středního východu.
Ruské vedení naopak spoléhalo na masovou přitažlivost civilistů a bývalých čečenských militantů na jejich stranu. Nejvýznamnější postavou, která přešla na stranu federálních sil, byl tedy mufti Ichkerie Akhmad Kadyrov, který během první čečenské války vyhlásil džihád Rusku. Nyní, když odsoudil wahhábismus, stal se nepřítelem A. Maskhadovem a po skončení druhé čečenské války vedl prorušskou administraci Čečenska.
Storm of the Terrible
Do zimy 1999-2000 Ruské jednotky se podařilo blokovat Grozny z jihu. Počáteční rozhodnutí o upuštění od útoku na republikánský kapitál se změnilo a dne 26. prosince začala operace vylučovat gangy ve městě.
V prvních dnech se situace pro federální jednotky velmi příznivě vyvíjela. Druhý den operace převzali federální vláda s pomocí proruských oddílů čečenské milice kontrolu nad Staropromyslovským okrskem hlavního města. Nicméně 29. prosince se v ulicích Grozny rozhořčily bouřlivé bitvy, divize federálních sil byly obklopeny, ale byly schopny uniknout za cenu vážných ztrát. Tyto bitvy musely poněkud zpomalit tempo ofenzívy, ale neovlivnily celkovou situaci.
V následujících dnech se ruská armáda pokračovala v tvrdohlavých postupech a vyčistila všechny nové městské oblasti od militantů. Ve druhé polovině letošního roku se na strategicky důležitou oblast - Minutské náměstí rozhořčily zuřivé bitvy. Ruské jednotky se podařilo vyhnat militanty a chytit tuto hranici. Dne 6. února 2000 jednala prezidentka Ruské federace V. Putinová, že operace na osvobození Grozného byla vítězně dokončena.
Průběh druhé čečenské války v letech 2000-2009.
Mnoho čečenských militantů se podařilo uniknout z Grozny a v důsledku toho válka vstoupila do partizánské fáze. Nicméně jeho intenzita stále klesá a do roku 2002 začaly média mluvit o "útlumu" čečenského konfliktu. V letech 2002-2005 se však ozbrojenci dopustili řady brutálních a odvážných teroristických útoků (rukojmí v DK na Dubrovce (Moskva), ve škola v Beslanu, neúspěšný útok na Kabardino-Balkarsku), což dokazuje, že konflikt nebyl daleko .
Za zmínku stojí období 2001-2005. Vzpomínám si na časté likvidace vůdců čečenských separatistů a zahraničních stíhačů, v důsledku čehož se napětí v regionu výrazně snížilo. V důsledku toho byl dne 15. dubna 2009 zrušen režim KTO (operace proti terorismu) na území Čečenské republiky.
Výsledek války
Od té doby se situace v Čečensku prakticky stabilizovala a intenzita nepřátelství klesla téměř na nulu. Nová správa republiky se podařilo obnovit pořádek v regionu a zajistit, aby Čečensko bylo zcela bezpečné místo. Nicméně je třeba poznamenat, že zvláštní operace Ministerstva vnitra a armády na severním Kavkaze pokračují nejen v Čečensku, ale iv dalších oblastech. Druhou čečenskou válku lze tudíž nazvat dokončenou kapitolou dějin.
